| |
IVAN TROJAN (Ivan - diplomat)
 Ivan Trojan je jeden z nejlepších a nejvytíženějších českých herců současnosti. Jeho civilní projev s nádechem jemné komiky je tak věrohodný a uvěřitelný, že divák se s jeho postavou dokáže lehce ztotožnit. Za jeho nynějším úspěchem stojí nejen nevídaný herecký talent, ale také léta odříkání a tvrdé práce v divadle, v televizi či v rozhlase.
Narodil se 30. června 1964 v Praze. Je synem herce Ladislava Trojana a bratrem producenta a režiséra Ondřeje Trojana. Po absolvování sportovního gymnázia začal projevovat zájem o herectví, a proto pokračoval ve studiu na pražském DAMU. V roce 1988 nastoupil do Realistického divadla, které po revoluci opustil a následujících osm let působil v Divadle Na Vinohradech. Díky své zajímavé barvě hlasu, s kterým si umí doslova pohrávat, byl často obsazován v dabingu či rozhlasových hrách. Přijal angažmá v Dejvickém divadle, kde působí dodnes. Ztvárnil zde několik nezapomenutelných rolí (za roli Oblomova ve stejnojmenném románu I. A. Gončarova získal v roce 1999 cenu Thálie). Zde ho „objevil“ režisér David Ondříček shánějící obsazení do svého nového filmu SAMOTÁŘI (2000). Díky roli podivínského chirurga se Trojan konečně dostal do povědomí širší veřejnosti, což bylo ještě umocněno vysíláním ČETNICKÝCH HUMORESEK a diváky zbožňovanou postavou Bédi Jarého. Poté jako by se s nabídkami roztrhl pytel a Trojan během krátké doby získává tři České lvy: SMRADI (2002), MUSÍM TĚ SVÉST (2002), JEDNA RUKA NETLESKÁ (2003). Je jediným hercem, který v jeden rok získal hned dva České lvy.
Zahrál si i pod vedením svého bratra v ŽELARECH (2003), nominovaných na Oscara. Z poslední doby patří mezi jeho úspěchy filmy PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ režiséra Petra Zelenky (2005) či vánoční pohádka ANDĚL PÁNĚ Jiřího Stracha (2005). V současnosti je ve fázi příprav hned několik filmů, v nichž se letos nebo příští rok objeví.
V dabingu exceluje v seriálu 24 HODIN, kde namluvil postavu agenta Jacka Bauera v podání Kiefera Sutherlanda. Slyšet jej můžeme i v seriálu ALLY McBEALLOVÁ, namluvil postavu Marlina v oblíbeném animáku HLEDÁ SE NEMO.
ROZHOVOR
Co si myslíte o svém hrdinovi?
Moje postava se jmenuje Ivan – stejně jako já. Je to český velvyslanec v Itálii, člověk velmi nejednoznačný, do kterého není vidět, člověk s tajemstvím. Má ženu, kterou má rád – hraje ji Nataša Burger. Má děti a očividně mu na nich záleží. Zdá se, že jeho rodinka výborně funguje, ale není to tak úplně pravda.
Patří ale také k partě tří dlouholetých kamarádů…
Podob kamarádství je celá řada. Můj problém s kamarádstvím byl ten, jestli s tím člověkem, kterého představuji, je možné kamarádit. Jestli ti dva druzí kluci vůbec můžou takového člověka brát. Snažil jsem se dopátrat přes Jana Hřebejka a Petra Jarchovského, jak to vskutku je. Hodně jsme hledali, co ty tři kluky spojuje. Myslím, že jsme na to nějak přišli – o tom je scéna na mejdanu. Už to vypadá, že se jejich parta rozpadla, ale na večírku se ukázalo, že jsou pořád kamarády.
O čem vy si myslíte, že je film Medvídek?
O naší střední generaci, a právě také hodně film o kamarádství. Myslím, že hloubka přátelství se ve filmu pozná v momentě, kdy jeden z těch mužů na sebe nechce prozradit, že má v sobě třináctou komnatu, a je na kamarádech, jestli to přijmou, nebo ne. A takový opravdový, silný vztah, kdy člověk přijme toho druhého, ačkoliv ho zcela nechápe, je mezi lidmi myslím docela vzácný. A o tom to je.
Nicméně taky je to o tom, zda je potřeba říkat v každé situaci a za každou cenu kamarádům pravdu. Jaký na to máte názor?
Co to je ta pravda… Kde je to moje tajemství, moje hájemství, které já prostě nedám… Jsou přeci lidé, kteří ty nejintimnější věci neprozradí, a přesto kamarádství může fungovat. Ale může být těžké tajemství toho druhého respektovat.
Tvůrci už nadsázkou v mottu vyzvedávají ženskou sílu. Jak vy to cítíte?
Chlapi jsou všeobecně takoví čimbuláci a holky to s námi umějí. Když si žena něco zamane, tak se to stane. Chytrá žena to udělá tak, že o tom ani nevíme. Znám ale dost chytrých chlapů, kteří tohle vědí, a vlastně na to přistoupí – ženy s námi manipulují, a my děláme, jako že o tom nevíme.
Vaší filmovou partnerkou je Nataša Burger. Ve filmu jste jejím zbožňujícím manželem. Jaké bylo vaše herecké souznění?
Natašu jsem viděl ve filmu Horem Pádem, ale potkali jsme se až na zkouškách k Medvídkovi. Přátelíme se dodnes. Řekl bych, že filmové partnerství způsobilo, že jsme se stali kamarády, že jsme se sblížili.
Jste tak dobrý herec, že nepotřebujete být s hereckými partnery dobrý kamarád, nebo je to lepší naopak?
Myslím, že to funguje lépe, když si mám s tím člověkem co říct i osobně, pokud s ním mám ve filmu sdílet tak intimní věci, jako je rodina. Profesionalismus je nezbytný, ale tohle je ta lepší varianta.
 V čem je specifikum Jana Hřebejka, co ho charakterizuje? Je puntičkář, nebo naopak dopřává hercům svobodu?
Je svobodomyslný puntičkář. Dává hercům velkou svobodu, ale zároveň je na spoustu věcí puntičkář. Asi se to dá říct ještě jinak: Honza má nějakou vizi, představu, a do ní bere herce jako partnery. Takže máme možnost výsledek ovlivňovat a on to má i rád. Je v tandemu s Honzou Malířem, kameramanem, a ten je ze stejného těsta. Honza rád věci dodělává na place, což je výhoda, protože lze leccos ještě ovlivnit, přijít na nějaký nápad. Toho jsme využívali, to mě na tom bavilo. Pro mě to ale byla zároveň komplikovaná cesta. Když totiž hrajete diplomata, člověka, který vás intelektuálně přesahuje, pak je těžké v takové pozici improvizovat.
Vaše postava bere svůj vztah k nevěrné manželce jako zodpovědnost za rodinu…
Určitě je film o několika podobách toho, jak může, nebo nemůže fungovat rodina. Jde v něm i o rozpad vztahů, jak se to děje všude kolem nás – aspoň já to tak vnímám. V mé generaci to tak je a v té mladší ještě daleko víc. Lidé spolu přestali umět žít. Jak dojde k nějakému problému, velice rychle to končí rozpadem nebo rozvodem. Tahle tematická linka je důležitá. A moje postava reprezentuje až neuvěřitelnou, nepochopitelnou vůli a přesvědčení, že rodina se má zachovat za jakýchkoliv okolností. Když jsem si přečetl scénář, bylo pro mě velkým problémem, jestli právě tohle lze uvěřitelně vybalancovat. Záleželo mi na tom, aby ten můj Ivan nebyl jen člověk, který říká nějaké fráze a mluví jen o vážných věcech. Hodně jsem se upínal ke scéně setkání tří kamarádů ve vinárně a k tomu jsem se snažil upínat celou postavu, která má v sobě něco zásadnějšího. Není jen panákem ženoucím se za kariérou.
|
