PETR JARCHOVSKÝ, scenárista a dramaturg

Petr Jarchovský (*1966) vystudoval společně se svým filmovým souputníkem, režisérem a scenáristou Janem Hřebejkem, Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze a v letech 1987 - 1991 katedru scenáristiky a dramaturgie na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU). V současné době působí na FAMU jako pedagog na katedře scenáristiky a dramaturgie. V roce 1998 mu v nakladatelství Paseka vyšla kniha Musíme si pomáhat.

Petr Jarchovský debutoval scénářem jedné z povídek k televiznímu cyklu VELMI UVĚŘITELNÉ PŘÍBĚHY, který natočil jeho spolužák režisér Igor Chaun. Spolu s Janem Hřebejkem napsal pro Ondřeje Trojana - debutujícího režiséra a také spolužáka z FAMU - scénář ke generační filmové komedii PĚJME PÍSEŇ DOHOLA.

V roce 1993 měl premiéru filmový muzikál ŠAKALÍ LÉTA, ke kterému napsal Petr Jarchovský scénář podle povídek spisovatele Petra Šabacha. Touto retrokomedií z konce padesátých let o nástupu rock´n´rollové vlny v Čechách odstartoval Petr Jarchovský profesionální spolupráci s debutujícím režisérem Janem Hřebejkem.

Dalším úspěchem této dvojice byla netradičně pojatá trojice autorských povídek pro televizní cyklus BAKALÁŘI, která získala prestižní ocenění Filmového a televizního svazu a Literárního fondu za přínos televizní hrané tvorbě za rok 1997.

Opět na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha napsal Petr Jarchovský scénáře k divácky velice oblíbeným celovečerním filmům PELÍŠKY (1999) a PUPENDO (2003). Podle vlastní povídky pak scénář k filmu MUSÍME SI POMÁHAT (2000) a podle námětu Hřebejk-Jarchovský scénář k černé komedii ze současnosti HOREM PÁDEM (2004). Další společné dílo naší nejúspěšnější režisérsko-scenáristické dvojice Hřebejk-Jarchovský, drama KRÁSKA V NESNÁZÍCH, se objevilo v kinech v září 2006. K povídkám Petra Šabacha se Jarchovský v letošním roce vrátil a v srpnu se začne pod režisérským vedením Jana Hřebejka natáčet film U MĚ DOBRÝ.

Všech těchto šest filmů vzniklo pod zázemím filmové společnosti Total HelpArt T.H.A. producenta Ondřeje Trojana.
Jediným dosud realizovaným filmem, u kterého si Jarchovský „odskočil“ od Hřebejka – ovšem ne příliš daleko, bylo filmové drama z období druhé světové války ŽELARY. Výpravný a působivý snímek natočil jako teprve svůj druhý celovečerní film právě Ondřej Trojan. Film byl stejně jako MUSÍME SI POMÁHAT nominován na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film.
Petr Jarchovský má dva České lvy: za scénář k filmům Jana Hřebejka MUSÍME SI POMÁHAT a HOREM PÁDEM.

ROZHOVOR

O čem je pro vás scénář i film Medvídek?
Soukromě si myslím, že je takovou ztišenou pravdivou zprávou o lásce a přátelství.

Jak vymýšlíte prostředí pro postavy? Prostředí diplomata, prostředí galerie… Jsou to pro vás nějak přitažlivá místa?
Člověk se pohybuje mezi nějakou vrstvou lidí a my o ní podáváme zprávu. Samozřejmě je to odpozorováno ze života, aby každé postavě odpovídalo, čím se zabývá. První rodinka jsou nám mentálně blízcí lidé – hraje je Jiří Macháček s Táňou Vilhelmovou, tedy „plebejci“. Pak přichází „buržoazie“ – Aňa Geislerová a Roman Luknár, a pak marťani – „feudálové“, šlechta, nevím jak je nazvat – ztělesňují je Ivan Trojan a Nataša Burger. Takhle jsme si pomáhali, když jsme stavěli schůdky těm třem kamarádům.

Říkal jste, že inspirací k tomuto filmu byl krom vašich životů a životů kamarádů i film Woodyho Allena Manželé a manželky. Projevilo se to v Medvídkovi i konkrétně?
Je to nepřímé ovlivnění. Allen vyprávěl vtipně a pravdivě o partnerských vztazích. Určitě nás ovlivňuje fakt, že lze vyprávět vtipný, štiplavý a zároveň zábavný a pravdivý příběh o mužích a ženách.

Myslíte, že by se měla kamarádovi říci trpká pravda? Ve filmu se přátelé radí, zda to udělat.
Ale Aňa ve filmu pěkně říká, jak by to mělo být! Já na to nemohu odpovědět, vždyť ten film je takový rébus! Nemůžete chtít odpověď. Každý si musí odpovědět sám. Jako v životě.

Zobrazujete s Janem Hřebejkem mužský svět, ale vciťujete se i do ženských duší, až se zdá, jako byste si více vážili ženských schopností. Je to tak?
Myslím, že film nenadržuje ani jedné, ani druhé straně. Aspoň to nebyl náš záměr. Ale protože jsme s Honzou Hřebejkem chlapi, snažíme se, abychom se nějak vcítili do toho druhého světa. Abychom nepodváděli a nedělali rychlé závěry. Jsou fáze života, kdy vás napadne, že ke střídání stráží došlo, aspoň na úrovni domácností. Kdo má větší životaschopnost, kdo se dokáže zvednout a ustát náročné životní situace – to jsou vlastně holky.

V čem jsou muži jednoznačně lepší než ženy?
To je otázka, na kterou neumím odpovědět. Chlapi si asi dokáží udržet přátelství z dětství, přátelství mezi ženskými je možné a může být velmi silné, ale není stejného druhu. A to je taky báze filmu. Zrada, pokud se stane, nebo konflikt mezi mužem a ženou kontaminuje pak i starší přátelství.

Jednou ze stěžejních scén je mejdan, kde si tři kamarádi spolu zatančí. Je to běžná zábava?
Víte, to jsou kluci, kteří se znají od gymplu. A když se seznámili, bylo jim čtrnáct a půl. To je doba, kdy něco takového může být celkem běžné, když jsou na mejdanu stádečka koloušků a holky se tam nevyskytují. A třicátníci čtyřicátníci si mohou vzpomenout na svá raná léta, kdy byli ve stádečku koloušků.

Jste rozjetý tvůrčí tým. Sotva dokončíte jeden film, už pracujete na druhém. Co to bude?
Oslovily nás tři staré povídky Petra Šabacha z předrevoluční sbírky Jak potopit Austrálii, kde jsme našli námět pro náš společný film Šakalí léta. Ještě jsme v té knížce měli schované tři povídky. Takže v létě podle nich chystáme točit čistou komedii s řadou skvělých herců. S mnohými z nich jsme ještě nespolupracovali. Na to se velice těším.


Retro?
Ano, ale jenom lehké - 90. léta, období vlčího kapitalismu u nás.

<<< ZPĚT na filmografii