JIŘÍ MACHÁČEK (Jirka – soukromý galerista)

Jiří Macháček se narodil v roce 1966 v Litoměřicích. Studoval Právnickou fakultu na Karlově univerzitě a zároveň Ježkovu konzervatoř. Herectví studoval krátce i v Dánsku. Vystupoval v několika divadlech (např. Divadlo Na zábradlí, Sklep) a zahrál si v mnoha filmech. Za film SAMOTÁŘI (režie Petr Zelenka, 2000), ve kterém se objevil v roli věčně zhuleného Jakuba, získal Českého lva za nejlepší mužskou vedlejší roli. Dále si zahrál např. ve filmech NÁVRAT IDIOTA (režie Saša Gedeon, 1999), JEDNA RUKA NETLESKÁ (režie David Ondříček, 2003), MAZANÝ FILIP (režie Václav Marhoul, 2003). V roce 2004 byl opět nominován na Českého lva, a to za hlavní mužskou roli v Hřebejkově filmu HOREM PÁDEM, kde si zahrál fotbalového fanouška Františka, který vychovává dítě tmavé pleti. S Janem Hřebejkem spolupracoval i na jeho dalším filmu KRÁSKA V NESNÁZÍCH (2006).

Kromě herectví se Jiří Macháček věnuje své hudební skupině MIG 21, ve které působí jako zpěvák a textař. S touto skupinou již vydal tři alba. V roce 2005 si zahrál roli řezníka v celovečerní filmové grotesce SKŘÍTEK (režie Tomáš Vorel), pro kterou s MIG 21 také složil hudbu.

V letošním roce hrál také ve filmu VRATNÉ LÁHVE (režie Jan Svěrák, 2007) a vystupuje pod vedením Jana Hřebejka v divadelní hře NA DOTEK, kterou uvádí Divadlo Na Jezerce.

ROZHOVOR

Představíte nám svého Jirku?
Můj čtyřicátník Jirka si pronajal galerii a doufá, že bude galeristou. Díky své katolické výchově je nucen setrvávat v požehnaném manželském svazku, i když ten svazek nefunguje. Z mého pohledu je film nejvíc o lásce a o tom, jestli přátelství není někdy víc než láska. I přátelství je ovšem poznamenané těmi všemi problémy, jimiž se prokousávají jednotlivé rodiny.

Pan režisér vás donutil k docela velké změně image – máte vousy a silné brýle. Jak jste se líbil sám sobě a jak dcerce, která si ve filmu taky zahrála?
Vousy nemám moc rád, ale přivítal jsem je, protože jsem se cítil jako někdo jiný, přestože má postava má stejné křestní jméno. Vždycky vítám, když se můžu na roli lehce zprznit. I brýle jsem přivítal – ještě nikdy jsem v nich nehrál. Fyzické změny se mi líbí. S dcerkou jsem začínal natáčet v obavách, protože bych nechtěl, aby se z ní stalo takové herecké rozmazlené dítě, o které se celý štáb bojí a všichni mu říkají, jak je úžasné. A ono pak začne být ve svých šesti letech závislé na hraní a obtěžuje rodiče tím, že chce další natáčení. Toho jsem se obával, ale musím říct, že mi byla nakonec lepší partnerkou, než jsem čekal.

Co je typické pro režijní práci Jana Hřebejka?
Hrdinové filmu se věkem přiblížili Hřebejkovu reálnému věku a on se možná snaží čím dál tím víc vyprávět příběhy, které jsou bližší jeho vlastnímu životu. Nakolik je to naopak vzdálené jeho soukromému životu, to ví lépe on než já. Mně se natáčení líbilo, měl jsem z té práce radost. I lidi, které Jan Hřebejk obsazuje, mám rád. Dokonce jsme s Romanem Luknárem opravdu během natáčení bydleli spolu. Nejdřív v jednom, pak v druhém penzionku. Abychom se sžili. Možná jsme se až trochu vymkli režii, že jsme šli dál, než režisér předpokládal.

Ve filmu se vyhraňují oba póly – ženský i mužský. Ale jako by Jan Hřebejk trochu nadržoval ženám…
Může se to tak zdát. Ale na druhou stranu o něm vím, že je gentleman a že to není jen tak pronic zanic. A druhou pravdou je, že je to vlastně žena, kdo řídí svět. Muži se ovšem umějí lépe vestoje vyčůrat a ženy zase rodí děti, takže i kdybychom čůrali za letu, nikdy je nepředstihneme!

Ve filmu máte skvělou příležitost užít si pánský mejdan. Vypadá to opravdu na pánských mejdanech tak, že nakonec tančí muži sami se sebou? Není to neobvyklé?
Vycházeli jsme z toho, že jsou ti kluci spolu už od školních lavic, tak jsme si povídali o tom, jaké to bylo na gymplu, jaké jsme měli spolužáky a jak jsme se bavili. Přitom jsme vymýšleli, jak se lze různě odreagovat a co všechno by se dalo na takovém večírku dělat. Napadaly nás takové věci, které šly kolikrát ještě dál, za hranici scény, která se dostala do filmu. Myslím, že je normální, když se sejdou tři kluci, že se třeba takhle baví. Na konci té scény je vidět, že ti kluci spolu končí dokonce v posteli!!!

Poslyšte, jste známý vtipálek a recesista, nevymýšlíte si trochu? Raději řekněte, jak jste docílili pohodové atmosféry filmu, přestože v něm jsou dramatické situace. Dokážete být celá skupina těchto herců pohodovou partou i ve skutečnosti?
Pokud se naše vztahy zdají pornografické, tak je to jenom v rámci pohody, abychom si zahráli a abychom v tom filmu byli tak nějak přirozeně … v pohodě...

<<< ZPĚT na filmografii