JIŘÍ MENZEL (Romanův otec)

Jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších českých filmových režisérů všech dob se narodil v Praze 23. února 1938. Již na základní škole se zamiloval do filmů Chaplina, Renoira a dalších. Přesto se původně hlásil ke studiu na divadelní fakultu. Teprve když ho nevzali, zkusil přijímací zkoušky na pražskou FAMU. Studoval (1958 – 1962) v mimořádně silném ročníku, mj. s Věrou Chytilovou a Evaldem Schormem. Právě jejich ročník je považován za osu tzv. české nové vlny.
Spolu s Janem Němcem, Věrou Chytilovou, Evaldem Schormem a Jaromilem Jirešem natočil povídkový film PERLIČKY NA DNĚ (1965) a hned za svůj samostatný celovečerní debut OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (1966), natočený podle předlohy Bohumila Hrabala, získal kromě řady jiných prestižních cen také Oscara za nejlepší cizojazyčný film. S okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následným procesem tzv. normalizace byl ale jako jeden z prvních od filmu odstaven.

Komunistickou moc popudila zejména jeho další hrabalovská adaptace SKŘIVÁNCI NA NITI (1969), demaskující realitu lidově-demokratického Československa 50. let. K filmové režii se Menzel mohl vrátit až v polovině 70. let snímkem z dělnického prostředí KDO HLEDÁ ZLATÉ DNO (1974). Skutečným vysvobozením se ale pro něj stala až možnost vrátit se k hrabalovským adaptacím  –  POSTŘIŽINY (1980) a SLAVNOSTI SNĚŽENEK (1983).

V roce 1986 byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film se snímkemVESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ (1985), který natočil podle scénáře Zdeňka Svěráka. Následujícím Menzelovým režijním počinem byla rozsáhlá evropská koprodukce ŽIVOT A NEOBYČEJNÁ DOBRODRUŽSTVÍ VOJÁKA IVANA ČONKINA (1993), adaptace stejnojmenného bestselleru Vladimíra Vojnoviče.
Od té doby se věnoval především divadlu. V Praze nejčastěji spolupracuje s Činoherním klubem, Divadlem Na zábradlí, Divadlem Bez zábradlí a Divadlem na Vinohradech, kromě toho často hostuje na předních evropských scénách (mj. Comédie Francaise v Paříži).
K filmové režii se vrátil ve filmu OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE (2006), se kterým se zúčastnil hlavní soutěže 57. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně a který mu získal mimo jiné Českého lva za nejlepší režii.
Z jeho dalších celovečerních filmů, které režíroval, připomeňme ještě snímky ROZMARNÉ LÉTO (1967), NA SAMOTĚ U LESA (1976), KONEC STARÝCH ČASŮ (1989), ŽEBRÁCKÁ OPERA (1991).

Z filmů, v nichž exceloval jako herec, zmiňme alespoň tituly Obžalovaný (1964) režisérského tandemu Ján Kadár – Elmar Klos oceněného Oscarem, Spalovač mrtvol (r. Juraj Herz, 1968), 30 panen a Pythagoras (r. Pavel Hobl, 1973), Hra o jablko (r. Věra Chytilová, 1976), Srdečný pozdrav ze zeměkoule (r. Oldřich Lipský, 1982), Upír z Feratu (r. Juraj Herz, 1982), Něžný barbar (r. Petr Koliha, 1989), Marta a já (Martha und Ich, r. Jiří Weiss, 1990), Malá apokalypsa (La petite apocalypse, r. Costa-Gavras, 1992), Útěk do Budína (r. Miloslav Luther, 2002).

Jiří Menzel je členem České filmové a televizní akademie, Evropské filmové akademie a americké Akademie filmových umění a věd. Je držitelem řady prestižních ocenění: mj. získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu, je nositelem francouzského řádu Rytíř umění a literatury a Ceny Akiry Kurosawy za dosavadní životní dílo, která mu byla udělena na MFF v San Francisku.

<<< ZPĚT na filmografii