ONDŘEJ TROJAN, producent
TOTAL HELPART T.H.A.

Filmový režisér a producent, herec divadla Sklep se narodil na Silvestra roku 1959 v Praze. Pochází z herecké rodiny - herectví se věnuje jeho otec Ladislav i mladší bratr Ivan. Vystudoval gymnázium s vyznamenáním v roce 1979. Studoval na Pedagogické fakultě, kde ukončil osm semestrů v oboru matematika - chemie. Odešel, protože ho škola nebavila. Od počátku osmdesátých let pravidelně účinkuje s kultovním pražským divadlem Sklep. Kolegové z divadla ho vedle divadla inspirovali i k zájmu o film. Dva roky pracoval ve Filmovém Studiu Barrandov jako rekvizitář, připravoval se na přijímací zkoušky na FAMU v Praze, kam byl přijat na obor Filmová a televizní režie v roce 1985.
Na FAMU natočil své první krátkometrážní filmy, z nichž zejména televizní cvičení TÝDEN NA OBRAZOVCE a půlhodinový film SEDM vyvolaly nemalou odezvu na festivalech a mezi diváky. V porevolučním roce 1990 přerušil Trojan studium na FAMU v pátém ročníku, aby natočil svůj celovečerní debut podle scénáře spolužáků Petra Jarchovského a Jana Hřebejka PĚJME PÍSEŇ DOHOLA (poprvé se v tomto filmu objevila před kamerou Aňa Geislerová). V roce 1991 Trojan odpromoval na FAMU.
V roce 1992 natočil pro Českou televizi dvoudílný film PENZIÓNEK, který mapuje nejlepší skeče a písně Divadla Sklep na přelomu 80. a 90. let. V témže roce založil s kolegy Tomášem Hanákem a Jiřím Burdou Filmovou a televizní společnost Total HelpArt T.H.A., která se zaměřuje na produkci celovečerních filmů, výrobu audiovizuálních děl a na manažerskou činnost pro Divadlo Sklep. O rok později režíroval již v produkci Total HelpArtu divácky velice úspěšnou adaptaci „sklepovsko-havlovského“ dramatuMLÝNY.
Total HelpArt T.H.A. v současnosti patří  k nejúspěšnějším producentským společnostem vůbec. Spolupracovala na všech filmech Jana Hřebejka (s výjimkou Šakalích let), a může se tedy pochlubit nominací na Oscara za nejlepší zahraniční film (MUSÍME SI POMÁHAT) a několika Českými lvy. Na prestižní cenu americké Akademie bylo nominováno i výpravné historické drama ŽELARY, které sám Ondřej Trojan natočil podle knižních předloh Květy Legátové Želary a Jozova Hanule. Snímkem Trojan dokázal, že je nejen schopný producent, který dovede vycítit silnou látku, ale i velice zručný režisér.

Ondřej Trojan realizoval:

TV filmy pro Českou televizi:
PENZIÓNEK(1992)
VELBLOUDI JDOU NOCÍ TAJŮPLNOU (1993)
HISTORKY OD KRBU (cyklus osmi filmových povídek, režie Ondřej Trojan, Tomáš Vorel, Zdeněk Tyc, Václav Koubek…, 1994, 1995)
SKLEP: MLÝNY (1994)
PUMELICE LESNÍ MOUDROSTI (1997)
MULTIKÁR MOVIE SHOW (1998)
WARTBURG MOVIE SHOW (1999)

TV pořady:
NA STOJÁKA (režie Zdeněk Tyc, 2004 -)

Dokumentární filmy pro Českou televizi:
TOTÁLNÍ VELBLOUD KRYŠTOFA TROBÁČKA (umělecký dokument o životě a díle pražského výtvarníka, režie O. Trojan, 1992)
PRAŽSKÁ 5 Z VÍDNĚ DO AKROPOLE (dokument o divadelním, výtvarném a hudebním společenství Pražská 5, režie Petr Nikolajev, 1995)

Celovečerní dokumentární filmy:
AFOŇKA UŽ NECHCE PÁST SOBY (režie Martin Ryšavý, 2004)

Celovečerní filmy - jako režisér: 
PĚJME PÍSEŇ DOHOLA (1990)
ŽELARY (2003)

Celovečerní filmy - jako producent: 
PELÍŠKY(režie Jan Hřebejk, 1998)
MUSÍME SI POMÁHAT (režie Jan Hřebejk, 2000)
CESTA Z MĚSTA (režie Tomáš Vorel, 2000)
KRUTÉ RADOSTI (režie Juraj Nvota, 2002)
PUPENDO (režie Jan Hřebejk, 2003)
ŽELARY(režie Ondřej Trojan, 2003)
HOREM PÁDEM (režie Jan Hřebejk, 2004)
KRÁSKA V NESNÁZÍCH (režie Jan Hřebejk, 2006)
MEDVÍDEK (režie Jan Hřebejk, 2007)

Jako herec:
SKLEP: MLÝNY (režie Ondřej Trojan, 1994) (TV)
PUMELICE LESNÍ MOUDROSTI (režie Ondřej Trojan, 1997) (TV)
MULTICAR MOVIE SHOW (režie Ondřej Trojan, 1998) (TV)
WARTBURG MOVIE SHOW (režie Ondřej Trojan, 1999) (TV)
CESTA Z MĚSTA (režie Tomáš Vorel, 2000)
SPRÁVCE STATKU (režie Martin Duba, 2003)
SKŘÍTEK (režie Tomáš Vorel, 2005)

ROZHOVOR

Tým Hřebejk – Jarchovský je obrovsky úspěšný. Určitě už není složité sehnat peníze na jejich filmy, je  to tak?
Představte si, není to tak. Více jak třetinu rozpočtu musím pokrýt z takzvaných měkkých, tedy neinvestorských peněz, které nám neseberou procenta z výnosů. A ty se nehledají na ulici. Je to dřina a stres z nedostatku času. Už ze scénáře lze ovšem vytušit, kolik film může utržit, a kolik tedy do něj můžeme investovat vlastních peněz. K filmům této dvojice přistupuji jako investor, a tím se doba na shánění financí hodně krátí.

Jako producent jste tentokrát spolupracoval s televizí Nova. V čem byla ta zásadní změna oproti spolupráci s Českou televizí? 
Bylo to velmi pružné, rychlé jednání. Domluvili jsme se vlastně během hodiny. Smlouva je jednoduchá, to jsou velká pozitiva. Navíc Nova není koproducent, jenom si předkoupila práva na televizní vysílání. Veškerá zodpovědnost za film tedy leží pouze na bedrech naší společnosti.

Pro vás jako pro producenta je dobré, že máte takto nakročeno a že můžete obě televize třeba střídat jako koproducenty…
Pokud jde o tvůrčí stránku, nechceme si do práce nechat mluvit od žádné televize. Tak byla pravidla nastavena i v minulosti a to je u obou televizí obdobné.

Jste nejen producentem, ale zároveň také režisérem. Když tedy za vámi přijdou pánové Hřebejk s Jarchovským se svou vizí, přijmete je bez připomínek, nebo máte nějaké dramaturgické připomínky?
Film je od začátku do konce tvůrčí proces, oba ti kluci si přejí vzájemnou komunikaci, film je dílo kolektivní. Každý film má jiný vývoj, u každého se objeví v různém stupni vývoje jiný zádrhel, kterým Honza říká skryté pasti. U Medvídka byl tentokrát dlouhý, ale o to zajímavější proces ve střižně. Zkrátka dlouho se hledala přesná míra, jak příběh vyskládat, aby proporčně dobře fungoval. To je ale při paralelním rozvíjení více dějů běžné. Medvídek je o příbězích dvojic. Každá si svůj život šmodrchá tak nějak po svém a na konci se ty šmodrchanice pěkně propletou. Aby emocionálně fungovaly, museli jsme hledat, jak se mají příběhy vedle sebe skládat, kdy je ideální se od jedné dvojice odpoutat a navázat se na jinou. Honza se často nechává inspirovat situacemi, které vznikají přímo na place, a tak se někdy ukáže, že scény, které působí ve scénáři jako stěžejní, třeba vlastně nejsou tak důležité. A naopak. Scéna, která je ve scénáři přechodová, může docílit daleko silnější nebo pravdivější emoce, většího humoru, napětí, absurdity. To se ve filmu stalo na několika místech. Bylo to dobrodružné a zajímavé. Osobně mě tato etapa stála dost velké úsilí, protože jsem jí chtěl být přítomen a nápomocen. Velkou výhodou Honzy Hřebejka je, že umí tyto situace předvídat, takže pro střih jsme si tentokrát už dopředu stanovili více času, což se nám, věřím, vyplatilo.

Co se vám například na Medvídkovi líbí? Třeba pojetí mužského světa, anebo ženského?
Líbí se mi, že je tenhle film bipolární, že je v něm svět mužský a svět ženský. Vlastně mě baví, že mužský svět dostává v Medvídkovi trošku za uši. Ženské se  ukazují jako odolnější plemeno. Mě sebeironie vždycky bavila a v Medvídkovi je. Což je velmi humorné.

Jste objevitel Ani Geislerové, která poprvé hrála ve vašem filmu Pějme píseň dohola. Co říkáte jejímu vývoji?
Je v ní velmi přirozený talent a postavy, které hraje, velmi přirozeně vytváří. Přitom její role jsou neobyčejně pestré. Mně se moc líbí oblouk, jakým se vypracovala v Medvídkovi. Začíná jako odevzdaná manželka ňochňající teploučký domov pro svého chotě, ale je v ní skryta touha se realizovat. K tomu nakonec dojde. Stane se z ní úspěšná a životem naplněná mladá žena, a to je velmi povzbudivé.

Věra Křesadlová se komedií Doblba! a Medvídkem vrátila k filmu. Jak ji v Medvídkovi vnímáte?
Mám typ razantních ženských moc rád. Vytvořili s Menzelem kontrastní, zajímavý, a přitom harmonický pár, takže se pěkně doplňují. Znám několik takových párů, kdy je ženská razantní a chlap zase spíše přemýšlivý, takže si dokážu představit, že jim to spolu ladí. Jang a jing, oheň a voda….

V Medvídkovi jsou nejrůznější typy mužů a žen. Také se vám to jeví tak, že každý jednotlivec reaguje na problémy odlišně?
Každé pohlaví má jiný úhel pohledu na věci, na jejich důležitost, na žebříček hodnot. V řešení každodenních drobností se toho nasčítá víc, než když se řeší problémy zeměkoule. Obojí se doplňuje nebo někde kříží. A také o tom je náš film. Samozřejmě, že osobní naturel při tom hraje podstatnou roli. To říkám proto, aby to nevypadalo, že Medvídek pouze generalizuje ono Ženské a Mužské.

Myslíte, že lze Medvídka označit jako komedii?

<<< ZPĚT na filmografii