I. DÍL ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY DO LOTYŠSKA
II. DÍL ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY DO BĚLORUSKA
III. DÍL ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY DO ESTONSKA

Lukáš Přibyl natáčel svůj čtyřdílný cyklus Zapomenuté transporty dlouhých sedm let. Pro výsledných šest hodin série (4 x 90 minut) pořídil ve více než dvaceti zemích tří kontinentů okolo 260 hodin záznamu rozhovorů s lidmi, kteří přežili skoro neznámé tábory a ghetta na Východě: v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a oblasti Lublina v Polsku. Názvy míst, kde umíraly stovky až desetitisíce lidí – jako například Malý Trostinec, Jägala, Kalevi Liiva, Ereda, Kaiserwald, Zamošč či Sawin, dnes málokomu něco řeknou. Je tomu tak, protože o nich nemá téměř kdo vyprávět. Šance na přežití se tam často počítala na pouhá promile a českých Židů, kteří se odtud po válce vrátili, nebylo celkem ani tři sta. Lukášovi Přibylovi se nicméně podařilo vystopovat osudy prakticky všech z nich a po někdy dlouhém přesvědčování přemluvit ještě žijící, aby se mu se svými vzpomínkami svěřili. Většina své traumatické prožitky sdílela vůbec poprvé. Toto bohatství ojedinělých výpovědí se stalo základem celé tetralogie.



Narozdíl od jiných dokumentů Zapomenuté transporty nepoužívají ani mluvený komentář ani současné záběry. Nesnaží se o všezahrnující, a tím nutně zjednodušující pohled na holocaust, ale vyprávějí poutavé příběhy jednotlivců. Filmy jsou tak mozaikou střípků vzpomínek, zážitků, soukromých perspektiv a dojmů. Svědci hovoří pouze o místech, osobách a událostech, se kterými se osobně setkali. Dohromady se však tyto úzké úhly pohledu skládají do nového, překvapivého obrazu holocaustu a různých „modelů“ přežívání v naprosto extrémních podmínkách.

Tato minimalistická, důmyslná montáž je podpořena a doložena vzácnými autentickými vizuálními materiály, které po letech výzkumu a hledání pocházejí z neobyčejně širokého spektra zdrojů, od oficiálních archivů po alba bývalých milenek příslušníků SS. Každý, byť drobný detail zmíněný svědky je pečlivě obrazově dokumentován. Tento přístup je velmi působivý, protože nejenže doplňuje slova svědků, ale také je potvrzuje, protože jejich tváře na fotografiích z dané doby a místa poznáváme.



Tvůrci si samozřejmě uvědomovali limity a ošidnost lidské paměti. Proto bylo každé interview konfrontováno se všemi dostupnými prameny informací o daném místě či člověku, což znamenalo studium tisíců stran dobových dokumentů. Drtivá většina natočených svědectví však byla výjimečně přesná. Člověk, který přežil jako jediný z tisíce deportovaných, si nemá s kým své zkušenosti porovnávat a vyměňovat. O popisovaných místech rovněž nebyly natočeny žádné dokumentární filmy a literatura o nich takřka neexistuje, takže svědci do svých vzpomínek nemohli nevědomky integrovat poválečné poznatky. Sdělovali tak skutečně jen to, co si pamatovali. Tento fakt dokumentům – kromě dramatického vyprávění a samotné síly příběhů - dává i mimořádnou historickou a výpovědní hodnotu.

Zapomenuté transporty jsou provázeny zdrženlivou, citlivou hudbou, která posouvá děj a umocňuje sdělované příběhy, ale nikdy neruší.
Unikátní dokumentární cyklus Zapomenuté transporty, ač pojednává o nanejvýš temné době, diváka inspiruje životním optimismem, vnitřní silou a moudrostí vypravěčů a objevuje mu holocaust tak, jak jej dříve neznal