Film II: Do Běloruska
Zatímco první film čtyřdílné dokumentární řady Zapomenuté transporty sklidil pozitivní ohlas kritiky, získal Trilobita a vstupuje do české distribuce, na svou premiéru se chystá druhý film této série.
Zapomenuté transporty: Do Běloruska seznamují diváky s další neznámou kapitolou dějin holocaustu - a to transporty Židů z Čech a Moravy do ghetta v Minsku a vyhlazovacího tábora Malý Trostinec. Ze sedmi tisíc tam deportovaných českých Židů se konce války dočkalo pouhých dvacet dva.



Svědci, se kterými režisér Lukáš Přibyl mluvil při natáčení, líčí Bělorusko mezi lety 1941 a 1944 jako apokalyptickou krajinu s nocemi ozářenými plameny ze stovek vypalovaných vesnic a půdou doslova prosycenou krví bezpočtu obětí. Válečné Bělorusko bylo zemí, kde rozvaliny zcela zničených měst lemovali oběšenci, kde prašné cesty křižovaly pojízdné plynové komory přezdívané „dušehubky“ a v hlubokých lesích se přemnožili „obrovští vlci, vlci lidojedi“, živící se masem zavražděných z masových hrobů...

„Když už ten vlak několik hodin stál, řekli jsme si, že je to konečná stanice. Tak jsme našli odvahu a odhrnuli záclony a to, co jsme viděli, se slovy nedá vypovědět. Byla tma, světla svítila a na každém kandelábru visely dvě tři divné věci. Nechtěli jsme věřit zraku, že to, co tam visí, jsou lidská těla...,“ říká hned na začátku filmu jeden z českých deportovaných do Minsku.

V místech, kde lidský život měl cenu kulky, měli nejmenší šanci Židé, kteří přijeli transporty ze Západu. Bez znalosti jazyka a místních poměrů nemohli doufat v pomoc obyvatel. Neustále zmenšující se hrstce Židů, kteří nebyli zlikvidováni hned po příjezdu, se jako jediná možnost jevil odpor v řadách partyzánů. Ti ale přijímali jen ozbrojené. Některým jednotlivcům se útěk do partyzány ovládaného území přeci jen zdařil, třeba i s pomocí slovenských vojáků, kteří byli na východní frontě nasazeni po boku německé armády a jejich úkolem byl právě boj proti partyzánům. Na každý takový případ však připadaly stovky a tisíce lidí, kteří zahynuli. Jen několika se podařilo po likvidaci ghetta v Minsku přežít cestu přes vyhlazovací tábor Majdanek v Polsku a řadu koncentráků v Německu až do osvobození.



Zapomenuté transporty: Do Běloruska představují absurditu války, nečernobílost situací a omezené možnosti volby lidí v pasti dějin. Obsahují příběhy nezměrné brutality a sadismu, ale i neokázalého hrdinství a přátelství. Dozvíme se o psychopatech, kteří vraždili „pro uklidnění“, ale i německých důstojnících, kteří se Židům snažili pomáhat. O partyzánském pohrdání smrtí, stejně jako o nepotlačitelné vůli žít.

.
Premiéra druhého dílu Zapomenutých transportů se konala 18. března 2008 v kině Světozor.

Zapomenuté transporty: Do Běloruska
Výzkum, scénář a režie: Lukáš Přibyl
Producenti: Lukáš Přibyl a Ondřej Trojan
Kamera: Jakub Šimůnek
Střih: Vladimír Barák
Hudba: Petr Ostrouchov
Zvuk: Jan Čeněk

>> Zpět